Charakteristika profesora
Od doby, kdy naše gymnázium bylo sloučeno s gymnáziem v Bystrci, máme na informatiku nového profesora. Vzhledem k tomu, že ho známe jen půl roku a vídáme se s ním jej jednou týdně, právě v hodině informatiky, ještě mnoho o něm nevíme, ale pokusím se ho charakterizovat alespoň podle dosavadních zkušeností.
Pan profesor mě zaujal tím, jak je pořád veselý a na obličeji má stále „vyrytý“ svůj neměnný úsměv. Celou hodinu se „tlemí“, jak říkají někteří mladí, a ničím si nenechá zkazit náladu. Skoro to vypadá, jakoby mu bylo všechno jedno. Během hodiny musím přemýšlet, co se za jeho úsměvem skrývá. Jestli mu opravdu naše prohřešky nevadí, nebo jestli si vduchu říká: „Však počkejte, vy bando, já vám ještě ukážu zač je toho loket!“ Anebo jestli někdy „vybuchne“, když děláme to co nemáme. Například když ještě nikdo nedonesl referát na téma, které nám zadával na začátku školního roku, nejeví známky nevole a spolužáci si pak myslí, že se na to můžou vykašlat. A to jistě není správné.
Během hodiny, když nám něco pan profesor vysvětluje, každý dělá něco jiného, baví se na internetu, píše si e-mail a jen tak jedním očkem vnímá pana profesora. Profesor se prochází po třídě, občas se u někoho zastaví, podívá se na jeho obrazovku a se svým kouzelným neviným úsměvem se zeptá: „Copak to děláte?“, „Copak to hrajeme za hru?“ nebo „Komupak píšeme ten e-mail?“ A ještě si asi myslí bůhví jak není vtipný. Občas nám vtipně přečte pár vět, které se prý často vyslovují před smrtí a různé jiné jeho poznámky.
Z mé krátké charakteristiky vyplývá, že zatím s panem profesorem vycházíme dobře, ale nedá se říci na jak dlouho, protože jeho reakce jsou naprosto nepředvídatelné, pečlivě ukryté za jeho úsměvem a nevíme, co od něj můžeme čekat.
Gabriela xxx
Kvinta A
19.12.2005
...
(terri, 8. 5. 2011 20:51)